Kdo jsem | Mgr. Eva Gajdošík – VOLNÝ blok Zlínský kraj. Číslo 2 na kandidátce

Menu

Úvod Kdo jsem

Kdo jsem

Můj příběh…

… se začal se psát v roce 1957, kdy jsem se narodila mým rodičům Věře a Zdenkovi. Tak, jak většina miminek ve Zlínském kraji, narodila jsem se v nemocnici ve Zlíně, ale nitka mého osudu se začala psát v Napajedlích, v části obce Zámoraví, která v té době byla považována za jednu z nejchudších částí obce. Žili jsme klasický rodinný život, mí rodiče, já a mé dvě sestry. Náš život byl naplnění, jak smíchem a radostí, ale samozřejmě také občasnými „bouřkami“ a ranami osudu, ostatně tak to v životě bývá.

Vystudovala jsem práva a založila rodinu

Ač jsem Napajedla vždy milovala, toužila jsem po vzdělání a rozhledu. Možná proto jsem šla studovat práva. Tudíž jsem právnička. Jsem také maminka dcery Petry a babička dvou vnuček: Esterky a Norinky. Jsem manželka. S mým mužem Stanislavem Gajdošíkem jsem už více jak 20 let. Jelikož on je „Čechoaustralan“, ztratila se z mého příjmení koncovka -ová. Stalo se tak z ryze praktických důvodů, kdy jsem před mnoha lety začala žít částečně v Austrálii. Nicméně to nic neubralo z mého patriotismu, z mé lásky k naší zemi, zejména pak lásky k Moravě. Poslední léta žiji převážně v České republice, na Moravě ve Zlínském kraji a proto mi není lhostejné, kam naše republika směřuje.

Pracovní kariéra

Vraťme se však kousek nazpět. Možná by vás zajímalo, co jsem dělala po škole. Vždy jsem byla člověk velmi činný a právo mne provázelo celým mým životem, i když více v té obchodní oblasti. Pracovala jsem ve stavební firmě, následně po revoluci, ihned od roku 1990 jsem začala podnikat, a to zejména v oblasti realit. Mojí specializací byl rozprodej velkých starých průmyslových areálů a s tím v oblasti práva spojená tématika věcných břemen. De facto jsem nebyla nikdy zaměstnaná, a celé mé "poroveluční" období je postaveno na samostatnosti, odpovědnosti za mé podnikání a sama za sebe. Za léta podnikání znám podmínky, za kterých se v naší zemi podniká OSVČ a menším soukromým firmám. Vím, že toto jsou subjekty, které byly nejvíce zasaženy dobou „covidovou“. Proto je potřeba se důsledně zabývat pomocí těmto subjektům, zejména pak v legislativním zjednodušení předpisů, na základě kterých podnikají. Je potřeba snížit zásahy orgánů státní správy do jejich činnosti. Jednoduše řečeno, konec se zbytečnou byrokracií, kterou opravdu nemám ráda ani já.

Dělám věci, které dávají smysl

Ráda dělám věci, které mají smysl a obnova budov či památek zcela jistě smysluplná je. Mohu říci, že jsem jich zachránila několik. V mém seznamu byste nalezli rekonstrukce nejenom bytů, ale také kopaničářského stavení v Bílých Karpatech, záchranu a kompletní rekonstrukci zámku, který čítal více než šedesát místností, zvelebení bývalé konírny a výstavbu bytového domu. Ostatně i nyní pracuji na revitalizaci jednoho starého objektu na Slovácku. Do toho sleduji všechno  společenské, politické a také covidové dění. Politika a společenské dění mi bylo vždy blízké. V minulosti jsem stála u zrodu Občanského fóra. Mám však nějak pocit, že naše země se neubírá tam, kam jsme si to po roce 1989 představovali. To, co se zde děje je něco jiného, než pro co jsme "cinkali klíčema" na náměstích v r.1989.

Doba covidová a můj vstup do politiky

Doba „covidová“, kterou prožíváme, nám ještě více nastavuje zrcadlo k tomu, abychom si odpověděli na otázky, týkající se naší budoucnosti. Té, kterou máme tady a teď, ale také té, kterou pak budou žít zejména naše děti. Také kvůli dětem, zejména mým vnučkám, jsem se rozhodla vplout do zjitřené vody politiky, do níž vstupuji s přesvědčením, že si náš národ zaslouží, aby byl tím, kým má být. Silným srdcem uprostřed Evropy. Stabilní základnou pro každého našeho občana. Domovem, kde se našim občanům bude dobře žít. Otevřenou náručí, do které se z cest budete rádi vracet.

Přeji si, abychom získali kontrolu, obnovili suverenitu našeho státu, měli nazpět kontrolu nad naší svobodou, názory, zdravím, bezpečností, financemi, nerostným bohatstvím, našimi rodinami, bydlením a seniory.

Věřím, že toto vše můžeme mít. Proto jdu do toho.

Eva Gajdošík

Časté dotazy

Proč se jmenuji Gajdošík a ne Gajdošíková?

Odp.: Určitě to není tím, že bych se chtěla odlišovat, nebo povyšovat nad jiné. Nepřechýlené příjmení mám z ryze praktických důvodů. V době svatby manžel žil a podnikal v Austrálii, kam jsem za ním na nějaký čas odešla. Bylo pro mě na australských úřadech apod. praktičtější být Eva Gajdošík. Nicméně, běžně mě lidé oslovují paní Gajdošíková a já mám i tuto tradiční českou koncovku ženského příjmení ráda. 

Proč jsem odešla z hnutí Přísaha Roberta Šlachty?

Odp.: Patřila jsem mezi zakládající členy hnutí bývalého policejního důstojníka Roberta Šlachty, protože mě zaujaly jeho postoje a odhodlání změnit situaci v české politice. Měla jsem potřebu vzhledem k vývoji v naší zemi zapojit se po letech (zakládala jsem Občanské fórum na Zlínsku) do tuzemské politiky. Bohužel v okamžiku, kdy se měly řešit konkrétní body volebního programu Přísahy, tak se naše návrhy a myšlenky neshodovaly a nemohla jsem dále toto hnutí podporovat a být jeho součástí.